Pochybovat je správný.

Mám to.  
Už vim,  proč to občas prostě nejde. 
Proč si někdy nedovolim říct to,  co chci.  
Proč se bojim. 
Proč mám strach. 
Protože bez strachu bych to nebyla já. 
Je důležitý se občas bát.  
Nebejt si jistej. 
Pochybovat. 
Kdybych o sobě nepochybovala,  nemůžu samu sebe posouvat dál. 
A tim pochybovat nemyslim nenávidět. Svoje tělo. Svoje chování.  Sebe.  
Myslim tim,  občas se nad sebou pozastavit.  Nad tim,  co a jak děláme.  A jestli jsme vůbec šťastný. Jestli to děláme rádi.




  Nemáme čas na pochyby.  Na přemýšlení o nás samotných.  Nemáme čas říct si: "tohle sem fakt posral."  Na venek to říkáme až moc.  Ale nikdy si to v sobě neuvědomíme.  Ještě horší to je s tim,  pozdvyhnout sám sebe větou: "tohle se mi povedlo." To už ani na venek nedokážem říct.  Natož sobě.  Protože chválit sám sebe a věřit si je prej něco špatnýho.

 Kravina. 

 Měj se rád.  Pochybuj o sobě,  ale jenom ve chvílích,  kdy budeš cítit,  že je to správný.  Pochybovat.  Zároveň se chval a věř si.  Taky jenom,  když budeš chtít. Nemusíš si věřit pořád.  

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pojď si sám sebe víc vážit a nebát se být tím, kým chceš.

Kdo jsem? Sama nevim.