Kdo jsem? Sama nevim.

Jenom jsem ti chtěla říct, že to je v pohodě.  Je v pohodě, že nevíš.  Já taky nevim.  A nevim toho víc, než si myslim.  Občas je to děsně na nic.  Nevědět.  Kdo jsem.  Myslela jsem si,  že to vim.  Že jsem se našla.  Ale ukázalo se, že toho mám ještě hodně na práci.  V sobě.  Musim to tam uklidit.  Vytřídit. Co tam chci a co ne.  Ale nebudu se snažit zapomenout.  Zapomenout nejde.  Můžu to přijmout a nechat odejít, ale sama v sobě nesmim nic uspěchat.  

Taky  jsem zmatená z toho, jak se furt měnim.  Nevim,  jestli se mi to líbí nebo ne.  Dřív jsem si řikala,  že nevim,  jestli to chci bejt furt já, nebo někdo jinej.  Ale teď vim,  že to vždycky budu já.  I kdybych každej den byla zvenku jiná.  To, jak se pořád objevuju. 

Lidi v mým životě přicházej a odcházej.  Kamarádi.  To je taky to,  co chci říct.  Můžeš se rozejít se svym klukem,  pohádat se s kamarádkou a najednou se z člověka, kterej tu byl nějakej kus života s tebou, stane někdo cizí.  Pro tebe.  Nemáte si co říct.  Tak se rozejdete.  Každej tou svou cestou.  Možná se ty cesty zase spojí, možná už ne.  Každej člověk, kterýho v životě potkáš tu neni náhodou.  Má tě něco naučit.  Pak buď odejde, nebo zůstane.  Nevadí mu, že se měníš.  Příjmá tě tak, jak ty jeho. 


  No a tak si uvědomuju,  že nemůžu čekat, až to budu "já".  Já jsem to pořád.  Celej život.  Jenom se měnim.  Měnim svoje potřeby, nálady, tělo, názory.  Budu se snažit na sebe vždycky koukat zeshora.  Pozorovat (se). Poslouchat sama sebe, bejt ráda na světě a nevědět, proč tu jsem.  Proč tu jsme.  Občas budu sama na sebe naštvaná a nebudu si sama se sebou umět poradit.  Ale vždycky budu vědět, že tam uvnitř.  Vždycky to budu já.  Vždycky.  Tak buď taky.  Ty.  

Pa.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pojď si sám sebe víc vážit a nebát se být tím, kým chceš.

Pochybovat je správný.