O tom jak bychom to neměli brát tak vážně.

Dneska by se těžko našel člověk v mým věku, kterej nemá facebook, nebo instagram.  Štve mě to. Že jsem se tím nechala tak moc pohltit. I když.  To já jsem na tom ještě dobře. No.  To je jedno.  Nechci tu teď řešit ostatní. Jenom chci říct, že je potřeba to brát s nadsázkou.  Všechny ty "fejsbůky"  a "snepčety".  Prostě všechno. Všechny ty sociální sítě nebrat tak vážně. Projíždíme tu zeď. Projíždíme a projíždíme, až najednou zapomenem na ten svět kolem.  Rodinu.  Přátelé.  A teď nemyslim ty "přátelé"  na facebooku.  Záměrně jsem napsala "přátelé" v uvozovkách, protože to jsou jen virtuální lidé.  Sice existují a můžou to být jedni z vašich nejbližších, ale tam.  V tom světě, ve kterym se zatim nikdo z nás moc dobře nevyzná,  tam to je vždycky někdo jinej.  Každej máme ten den se se za maskou chovat jinak. A ten fejsbuk je jako taková maska.  Stejně jako všechny ostatní sociální sítě.  Matou.  Nesmíme to brát tak vážně.  Víc se věnovat tomu: teď a tady.  Navázat se na to, že když nás někdo přestal sledovat na instagramu, tak to je konec světa.  Tohle neni realita.  Je to jinej svět, ve kterym se dá snadno schovat. Nebo bejt neviditelnej. Právě proto to neni to pravý.  V našem světě.  Myslim v tom světě bez rušivejch upozornění, že vám někdo napsal.  V tom lidskym světě.

‌Tim jsem chtěla říct, že sociální sítě jsou oukej.  Ale jenom do nějaký míry. 
Všeho s mírou. 
‌Jo? 
‌A běž ven.  Ten opravdickej svět tam na Tebe čeká. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pojď si sám sebe víc vážit a nebát se být tím, kým chceš.

Kdo jsem? Sama nevim.

Pochybovat je správný.