Na verandě v houpacim křesle. Pouští si ten nejkrásnější film.

Byl jednou jeden starej děda. Byl starší než my všichni. Seděl venku na verandě. Bylo časně ráno. Děda se houpal v křesle, pozoroval přírodu a byl. Jen tak si tam byl.  Jen tak se houpal. Přemýšlel. O sobě. O tom světě, ve kterym žil. Ve kterym zbyl. Podle něj. Už neměl nic, co by ho drželo. Jen tam tak čekal, až dožije. Až dopije ten čaj a ty ze shora si pro něj přijdou. Byl s tim smířenej. Nebyl smutnej. Jenom vzpomínal. Vzpomínal na ty chvíle života. Vlastně na ten jeho celej život. Zpětně si ho v hlavě promítal jako film. Dlouhej film. Pár let mu zabralo ho natočit a teď si ho pouští. Za ten život a ty roky ho taky hezky prostříhal. Aby nebyl moc dlouhej. Některý věci prostě zapomněl. Občas se mu v tom filmu promítlo něco,na co nerad koukal. Co si vlastně pamatovat nechtěl. Ale teď. Na tý verandě. On jakoby se tomu poddal. Nechal to plynout a nebránil se myšlenkám. Jenom to pozoroval. Sebe pozoroval. 
Můžem si představit pohled na něj. Chceš? Jenom chci, abys věděl, že ta představa neni konkrétní. Že ti tady nebudu popisovat, co kde je, jak vypadá ta veranda. Jak vypadá ten děda. Jenom si to představ. Jak se houpe na tom křesle na verandě. Přestav si, jakej čaj pije. Jestli tam s nim někdo je. 
Máš?
Můžu ti říct tu mojí představu? 
Tak jo.
Ten můj děda sedí na verandě u domečku, kterej je uprostřed krásnýho lesa. Všude je sníh, děda má na sobě župan, teplou deku, bačkory, pije horkej čaj a vedle něj leží pes. Pes, kterýho ten děda nezná. Ale nějak jim je spolu dobře. No a právě v týhle situaci se dědovi promítá ten film. Ten jeho film. Ten film, kterej máme každej. Uplně všichni. Jenom nejsou stejný. 

My si je ale můžem pouštět i teď. Jen tak vzpomínat. Brečet. Smát se. Prostě bejt. 

A co bylo s tim dědou? Fakt si ho vzali. I s tim psem. Ale on je tady. I s tim psem. Oba. Jsou tu.  Promítaj nám ty naše filmy.

Tak se tomu nebraň a zmáčkni "play".

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pojď si sám sebe víc vážit a nebát se být tím, kým chceš.

Kdo jsem? Sama nevim.

Pochybovat je správný.