Moje vzory. Je špatný se inspirovat?

Je tu zase článek z trošku jiného soudku. Proč je důležitý být někým inspirován? Proč je důležitý inspirovat? Jednoduchý. Podle mě tyhle věci lidi propojují. Inspirace. Když se mi ve školce líbil obrázek nějaký kámošky a já ho napodobila po svým. Když to neudělám úplně stejný, ale kousek  si z toho vezmu. Když mám svoje dílo, ve kterým je kousek z mejch vzorů. Ať už je to máma, táta, někdo, s kým jsem se třeba nikdy neviděla.  To je ta inspirace. Společně tvořit nový věci. Ty věci by se točily, kdybychom se od sebe navzájem neinspirovali. Mám kus sebe. Velkej kus sebe. Píšu si po svym, ale inspiruju se. Od všech. I od těch,  od kterých bych to nečekala. Najednou to přijde a aniž by o tom dotyční věděli, vetknou mi myšlenku. Nápad. Poznání. Pohled na věc. Je důležitý se ale nenechat vzorem sníst. Pořád to jsem já,kdo určuje směr svojí cesty. A jdu tam, kam chci, ne tam, kam chtějí ostatní. Pokud chci jít s většinou a bude mi to dávat smysl, proč ne? Pokud půjdu jen proto, že tou stejnou cestou kráčí slavná osobnost a nic jinýho mi ta cesta nedá, už to neni tak oukej. Je fakt dobrý umět rozeznat, kdy jsem to já a kdy to za mě přebírá někdo jinej.

Chápem se?

Teď něco málo o těch mejch vzorech.
V první řadě jsou to  naši. Přeci  jenom jsou to  rodiče a od malička k nim vzhlížim a často mám stejný názory jako oni. Snažim se ale rozpoznat, kdy už s tim tak uplně nesouznim. Takže naši. Jdou mi obrovskym vzorem a jejich názory beru jakon důležitý.

Kamarádi. Moje věková kategorie. Občas je až neuvěřitelný, co spolu dokážem vytvořit. Navzájem (se) inspirujem.

Lidi z internetu. Asi před rokem jsem narazila na dlouhovlasou brunetku, která si říkala "be in love". Já už tak nějak od začátku tušila, že u  tý holky nějakou chvíli zůstanu. A taky že jo. Až do  teď. Momentálně je to blondýnka, která si říká "Kate Rezková" a já tu holku žeru. Ve spoustě věcech mi otevřela oči. V něčem mi zas ukázala, že věci se daj dělat jinak a že si od ní nepřeberu všechno. Miluju její knížku. Na tu se tady na blogu určitě brzy dostane. Kdybyste si přečetli pár jejích řádků, zjistíte, že mi zůstali její stopy v tom, jak se vyjadřuju. Přišlo to samo. Já se nepřeučovala mluvit a psát jak ona. To je ta inspirace. Většinou příjde sama. Přišla ke mně a já ji využila. Nechala jsem se. Zároveň jsem to pořád já. Jenom mám v sobě kousky ostatních. A my se bojíme tý inspirace využít. Proč? To netušim.  Když to tak cejtíme, tak je to dobře. Mejch inspirací je mnohem víc, ale o tom zas jindy.
Jdu si dát čaj. Miluju mátovej čaj. Jedna z věcí, který se o mně můžete dozvědět, jak jsem psala minule.
A nezapomeňte se inspirovat. Kymkoliv a čimkoliv.
Zatim

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pojď si sám sebe víc vážit a nebát se být tím, kým chceš.

Kdo jsem? Sama nevim.

Pochybovat je správný.