Jsem tu. V mojí duši.

Asi by to chtělo se nějak představit, aspoň trochu tě uvést do mojí reality a snění. Abys tomu trochu rozuměl, i když vim, že neni uplně jednoduchý se do tý mojí drzý  dušičky dostat,  tak doufám, že se ti to povede. A když ne, tak se nic neděje. Jenom čti a dozvídej se (o mně) nový věci. Pojď se mnou aspoň kousek tý cesty. Zatim nedokážu  určit, jak dlouhá ta cesta bude. Den,  dva, rok. Každopádně jsem si jistá, že si ničim nejsem jistá. 

Ráda píšu chaoticky a nespisovně. Občas se tam vyskytne nějaká ta pravopisná chybka. Jenom chci, abys věděl, že máme právo na to dělat chyby. A to s tim textem byl jen příklad. Ráda  se poučuju z chyb. Ikdyž mě občas pěkně naštvou (ty chyby).

Ráda maluju, zpívám, tancuju, hraju. Jsem vděčná. Sobě, lidem okolo mě a těm nahoře. Momentálně nedokážu říct, kdo tam je. Nebo koho si tam představuju. Asi  nějaká větší síla z vesmíru, která na mě nedá dopustit a občas mě nechá se v tom životě slušně poráchat. 

S tim se pojí i to, že věřim, že se věci dějou tak, jak maj. Není to tak, že bych nevěřila, že člověk nedokáže život nějakym způsobem ovlivnit, ale když se něco stane, tak je to správně. Ikdyž to tak v tu chvíli třeba nevypadá.  



Zkrátka, netušim, jak se to bude vyvíjet, jsem děsně zvědává, v obavách a přitom se těšim. Ještě nevim na co. Ale mám ten hřejivej pocit na hrudi. Znáš to taky, žejo? 

Tak pojď, půjdem. Hm?❤

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pojď si sám sebe víc vážit a nebát se být tím, kým chceš.

Kdo jsem? Sama nevim.

Pochybovat je správný.